Hudba orchestru
je měnící se počasí.
Záleží na obsazení,
zvuku a náladě hráčů.
Je to výlet májovým
počasím na louce,
v lese, ulicích,
domovech,
nádražích,
kdekoli...
Orchestr se zapomněl.
Kdesi daleko, ale přesto
je tady. Je zprávou,
tichým sdělením,
přáním, reakcí i řevem,
pravdivým i nepravdivým
obrazem a odrazem duší
snivce, která se navzdory
těkavé povaze zhmotňuje
do jakési viditelné,
sdělitelné podoby,
někdy překvapivě
konkrétní.
Jaroslav kořán 1992
Orchestr je hudební těleso, jehož jádro tvoří okolo deseti hudebníků, při vhodných příležitostech je však větší, občas s výtvarnou projekcí, filmy, hereckým, tanečním, či výtvarným doprovodem...
hudba orchestru je improvizací bez jakýchkoliv stylových omezení…nejčastěji však zachází
k hranicím vážné hudby, jazzu nebo jazzrocku, snad etnické hudby a hranicím zvukového experimentu...
Orchestr založil v roce 1992 Jaroslav Kořán se svým bratrem Michalem a s pianistou Markem Šebelkou jako improvizující těleso s proměnlivou hráčskou sestavou. První koncert se uskutečnil v létě 1992 na prvním ročníku mezinárodního sympozia Hermit
v klášteře v Plasech u Plzně. Pravidelně začal hrát
v pražském divadle Rubín.
V souboru se vystřídalo velké množství hudebníků
z Čech i ze zahraničí .
The orchestra is a musical ensemble of varying size, usually made up of six or seven musicians. It incorporates related arts in its performance, mixing elements of dance theatre with cinematography and/or visual arts. The Orchestra is dedicated to improvising; there are no stylistic boundaries or limits, but for the most part, the music tends to go in the direction of jazz or jazzrock, classical music, sound experiment, and sometimes maybe ethnic music.
The Forgotten Orchestra of Dreamland, a collective
of musicians and artists that focus on improvised and eclectic music, was founded in 1992 by Jaroslav Koran, his brother Michal and Marek Sebelka. F.O.O.D. includes
a variety of musicians and musical genres.
F.O.O.D. first performed in the summer of 1992 at an International Symposium Hermit at a monastery in Plasy, and has been performing on a regular basis at the Theatre Rubin in Prague.
Many musicians from the Czech republic and abroad have already performed with the orchestra.
The orchestra’s performed music is comparable
to changing weather.
It depeds on the instru-
mentation, the sound
and the mood of the players. It is a trip through the weather of may into the meadows and forests, homes, streets and railway stations,
it is a dream journey to
anywhere.
The orchestra lost itself. It lost itself
somewhere far away,
but it is still present.
It is a piece of news,
a quiet message, a wish,
both reaction and
screaming, a true image
simultaneously an illusion and reflection of the
dreamer’s soul, that
despite its flighty nature
is materialized into a sort
of a visible, communicative shape, which gets
surprisingly concrete
at times.
Jaroslav kořán 1992
Zapomenutý orchestr země snivců
je experiment. Jde o hudební fórum, v němž každý improvizuje to své tak, aby co nejméně rušil druhého, nejlépe, aby se našla společná řeč a duch. Používá se různých hudebních médií, rovněž
i hudebních stylů. Experimentuje se často
i s obrazovou projekcí a s prostředím.
Je to chvíle, otisk okamžiku. Nastává to, co je teď
a tady. Důležitá je zúčastněnost hráče. Nečte noty, hraje své vlastní. A jde o to, jakého ducha jim dá.
The Forgotten Orchestra of the Dreamer's Land is a reflection of an experiment. It is concerned with creating a musical forum, where anyone can improvise his or her part without disturbing their partner, in order to attain mutual communication and spirit. Various musical instruments, sound media and musical styles are employed including visual projection creating various environments to experiment with.
It is a while, the imprint of a moment. Each player's participation is extremely important, playing that of his/her own will rather than from a score or script.
What matters is the spirit the musician gives to his/her part.
Orloj snivců a Zapomenutý orchestr země snivců
působí převážně v Praze a od roku 1992 se představil na těchto místech:
divadlo Rubín, divadlo Na zábradlí, kavárna Velryba, klub Komotovka, Roxy, klub Belmondo, divadlo Komedie, Emauzy, Anežský klášter, klub Awika, Dobrá čajovna, Růžová čajovna, Čajovna Pod stromem čajovým, AVU, UMPRUM, synagoga na Palmovce,v různých galeriích na vernisážích, jazz klub
v Železné, divadlo Archa, Dům u Kamenného zvonu, Kongresové centrum, galerie Rudolfinum, galerie Památníku písemnictví, sochařské studio Bubec, Petřín, klub Jelení, universal NoD, Rybanaruby, La Fabrika, Čistička Bubeneč, galerie Malostranské besedy, galerie Městské knihovny...
mimo Prahu: klášter Plasy u Plzně, Plzeň, Bratislava, Olomouc, Hrádek nad Nisou, Lipnice, Uherské Hradiště, Buchlov, Klenová, Dubá, Vimperk, Kladno, Klatovy, České Budějovice, Brno, Kojetín, Opava, Znojmo, Frýdek Místek, Točník, Křivoklát, Karlovy Vary, Králíky,
v zahraničí: Haag a Amsterodam (1993), Berlín (1993+1994), galerie Kaditsch u Lipska (1995), Gent (1996), New York (1997), Vídeň (2000)
P.S.
Mnozí se nás ptají na souvislost našeho názvu s knihou
"Země snivců" Alfreda Kubina - v originále "Die Andere seite".
Názvy spolu souvisí, nikoli však jako adorace knihy
(Kubina máme rádi), ale zejména pro její název,
přesněji pro její překlad Ludvíkem Kunderou.
Země snivců je romantický název, v souvislosti s obsahem
knihy dává smysl zcela jiný.
Tato Kubnova kniha je snad především o Čechách. Fantasmagorickou vizi napsal pod velkým přetlakem ve svých třiceti letech.
jk
hudební improvizace k filmu EROTIKON divadlo Archa
/an improvisation to EROTIKON movie in Archa theatre Prague - květen 2005/May 2005
EROTIKON - film Gustava machatého z r. 1929
/ Gustav Machatý movie 1929
hudebníci, musicians:
Agnes Kutas - zpěv, housle/vocal, violin
Feng-Jün-Song - zpěv/vocal
Jan Holeček - dechové nástroje/brass
Jaroslav Kořán - bicí nástroje/drums
Milan Kramarovič -kytara/quitar
Marek Šebelka - klavír/piano
Petr Tichý - kontrabas/double bass